Finsko 2010
Závody ve Finsku 2010
Po úspěšné sezóně jsem dostala šanci zajet si seriál závodů ve Finsku. Samozřejmě jsem nabídku přijala a odjela s dalšími českými závodníky směr sever. Bydleli jsme v Pelle v Laponsku, ale závody byly každý den jinde. Takže během Velikonoc jsem porovnávala síly nejen s Finkami a českou výpravou, ale i Estonkami, Lotyškami a dalšími zúčastněnými závodnicemi a k tomu jako bonus poznávala části Finska. Další zajímavost byla, že zde jezdí kratší tratě, např.u nás ml.dorostenky jezdí od 4 do 7km, kdežto tady závodí na tratích 3km a i 2,5 km dlouhých.
První závod se konal v Altornionu a jel se klasicky. Nebylo zrovna příjemné počasí, ale na ten závod jen tak nezapomenu. Byl to pro mě závod za odměnu, ale já si přála zajet co nejlépe. Pocity byly smíšené a myšlenky během závodu se ubíraly různými směry: ,, Můžu věřit lyžím namazaným od jiného trenéra, který mě nezná? Zvládnu to, když jsem se na posledních závodech složila? Dokáži vůbec konkurovat závodnicím z lyžařských zemí, ikdyž v Čechách patřím k těm lepším?“ Byl to nekonečný závod. Nakonec jsem skončila na 5.místě – úspěch i trocha zklamání. Ale stejně jsem odjížděla z prvních závodů s úsměvem na rtech, jelikož zde mají zvyk vyhlašovat do 6.místa. :)
Další den byla na programu opět klasika a to v „domácím“ Pelle. Trať více kopcovitá od předešlého dne, ale o to více akční. Přála jsem si více se přiblížit alespoň k tomu 3.místu. Povedlo se mi to perfektně! Skončila jsem čtvrtá o pouhých 5 vteřin. Ale nebyla jsem sama, kdo měl pomyslnou bramborovou z naší výpravy, chytli jsme ji asi tři.
Třetí den měl na programu poprvé skate ve středisku Ylläksen a pro mě, jakožto lepší závodnici ve skatu, podle slov ostatních, jsem si dopředu dělala naděje. Jenže to jsem neměla dělat, trať na mě byla moc kopcovitá a já byla přemotivovaná. Nejela jsem špatně, jen jsem opět skončila na 5. místě. „No co se dá dělat, snažila jsem se. Neodvezu si odsud žádnou medaili, nevadí, hlavně, že se mi tu líbilo a poznala jsem nové lidi,“ jsem si říkala po třetím dni. Jenže...
Poslední den se jel opět skate, ale na kratší trati – 2,5 km. Při projížďce se mi trať velice zamlouvala, ale přesto já nemyslela na nic jiného, než být už konečně doma, po celé té úmorné zimě, kdy jsem trávila většinu času někde na závodech. Možná díky té trati, možná díky pocitu, že je to poslední závod, se mi konečně povedl! Konečně jsem se umístila na 2.stupínku a byla šťastná. Jenže to nebylo vše, nakonec nás ještě ocenili za celý seriál, kde jsem se i se svými prokletými pod stupněmi, stala 3. nejúspěšnější závodnicí v kategorii.
Takže celkový dojem z Finska? Super, super a ještě jednou super. Odvézt si ze 4 závodů 5 pohárů, nádobí jako výbavu do budoucnosti a pocit, že to se mnou nebude tak marné – super!!
PS: Jestli někdo z vás bude mít tu možnost jet závodit do Finska jako já, jeďte! :)
