YOG Innsbruck
Před samotným Innsbruckem proběhla ještě závěrečná příprava na Horních Mísečkách, kde kontrolní a krajské závody potvrdily formu a my už jen sjeli domů přebalit a hurá do Innsbrucku!
Ve středu 11.1. jsme odletěli vojenským speciálem směr Rakousko. Ani jsme nestihli sníst občertsvení a už jsme byli v zasněžených Alpách. Byli jsme ubytovaní v olympijské vesnici na okraji města, která byla tvořena z patrových domů, snídaňového stanu a stanu pro kontrolu při vstupu a i odchodu z vesnice (to bylo opravdu dost otravné, pokaždé vše vytahovat, svlékat se, napít se z bidonu,jestli tam náhodou není alkohol nebo něco jiného atd.). Jinak jsme museli dojíždět autobusem do kongresu, kde byla jídelna a většina kulturně vzdělávacího programu. Kousek od kongresu, v centru města, bylo náměstí, kde probíhalo vyhlášení a některé doprovodné akce.
V pátek navečír nás čekalo zahájení na skokanských můstkách. Vše bylo pojato ve stylu III.olympijských her v Innsbrucku. Nejhezčí na celém zahájení byl úžasný ohňostroj, který všechny ohromil.
Nás lyžaře čekaly první závody až v úterý. Do té doby jsme ladili formu a snažili se najet tratě v Seefeldu (ano i tam jsme dojížděli autobusem, někdy až hodinu a půl).
Úterý. Mě čekalo 5km a Petra 7,5km klasicky. Vše vypadalo normálně, ale... Mně se závod nepovedl, tak jak bych si představovala. Už od startu nešlo nějak zrychlit a já věděla, že to nebude zrovna hitparáda. Takže 30.místo nakonec. Ale Petr, si svůj závod rozjel velice dobře, už od začátku se držel na předních pozicích, vše ve vteřinkách. Do cíle dojel na krásném 9.místě!
Na čtvrtek byly připraveny sprinty volně – moje oblíbená disciplína. Začalo nám do toho lehce pršet a taky se už stmívat, jelikož jsme to jeli odpoledne, což vše mi hrálo do karet. Po kvalifikaci jsem obsadila 17.místo. Do čtvrtfinále jsem nastoupila s jasným cílem postoupit dále. Povedlo se, z prvního místa jsem postoupila do semifinále. Jenže v semifinále jsem měla menší problém s hůlkou a na finále jsem už nedosáhla. Ale i tak jsem obsadila krásné 10.místo! Petr, ač nepatří zrovna ke sprinterům, zajel výborný závod a skončil 15.!
Na závěr nás čekala smíšená štafeta s biatlonisty. Nikdo nevěděl, co od toho čekat. Bohužel hustě sněžilo, takže našim biatlonistům se moc střelba nepovedla a my lyžaři jsme to na našich poměrně krátkých tratích neměli moc šanci sjet. Takže nakonec 12.místo.
V neděli závěrečný ceremoniál, zabalit saky paky a v pondělí ráno opět letět domů. Byl to nezapomenutelný zážitek!